* * MŮJ SVĚT * *

ŘECKO

Starověké Řecko je kolébkou evropské civilizace. Řeckým umělcům, vědcům i politikům vděčíme za mnohé. Okřídlené rčení „Již staří Řekové…" není příliš daleko od pravdy. V řeckých městských státech (polis) se zrodila demokracie a s ní i politika. Svobodní občané v Athénách se podíleli na správě státu a sami si vládli.
Základem řecké kultury byla bohatá mytologie. Bohové se chovali stejně jako lidé, na rozdíl od nich ale měli nadpřirozenou moc a často zasahovali do lidských osudů. Ze spojení bohů a lidí se zvířaty se rodily podivné bytosti (Minotauros, Kentauři…), polobožští hrdinové (heroové) jako Herakles nebo Perseus se proslavili díky pomoci svých rodičů. Mytologické náměty zpracovává výtvarné umění i literatura.
V řeckém umění došlo k významnému posunu v otázce autorství. Začala být ceněna nejen kvalitní umělecká díla, ale také jejich autoři. Díky tomu známe řecké sochaře, malíře i spisovatele.
V Řecku se zrodilo drama. Vzniklo třídění na literární žánry (lyrika, epika) a druhy (poezie, próza), které používáme dodnes. Také řada odborných termínů z literární teorie a dalších vědních oborů má řecký původ. Vždyť se tu zrodila filozofie i hlavní vědecké disciplíny!

Homér: Ilias

Epos Ilias vychází z mýtů o trojské válce, která trvala 10 let. Na začátku všech problémů byl syn trojského krále Priama Paris, který označil za nejkrásnější bohyni Afroditu. Za odměnu získal krásnou Helenu, manželku krále Menelaa. Její únos do Troje (řecky Ilion) nezůstal bez odplaty. Řečtí hrdinové (Achilles, Odysseus, Nestor...) pod vedením Menelaova bratra Agamemnona město oblehli, ale Trojané jejich náporu dlouho vzdorovali. Do konfliktu zasahovali i bohové. Řekům pomáhala Athéna, Héra, Poseidon a Hefaistos, Trojanům Afrodita, Apollon a Ares.
Samotný epos ale nelíčí děj takto lineárně. Homér si vybírá 51 dní posledního roku trojské války a předchozí události vypravuje formou retrospektivy. Agamemnon připraví Achilla o válečnou kořist – krásnou zajatkyni Briseovnu. Rozhněvaný Achilles přestane bojovat a Řekové obléhající Troju začínají prohrávat. Achilles změní svůj postoj, když zjistí, že jeho přítele Patrokla, který si oblékl Achillovu zbroj, zabil nejudatnější trojský bojovník Hektor. Achilles Hektora zabije a jeho mrtvolu vláčí za svým vozem. Pohřbem Hektora celý epos končí.
Ilias je psána daktylským hexametrem, více než 15 000 veršů bylo rozděleno do 24 zpěvů.

Homér: Odyssea

Také Odysseovy osudy jsou převyprávěny formou retrospektivy. Vlastní děj zachycuje pouze posledních 41 dní. Odysseův syn Telemachos se rozhodne najít otce, který se ani po 10 letech nevrací z vítězné trojské války. Dozvídá se, že ho vězní nymfa Kalypso, ale mezitím už Odysseus připlouvá k ostrovu Fajáků. Při hostině jim vypráví svoje osudy po dobytí Troje: střetnutí s Kikony, pobyt v zemi Lotofagů, potyčku s Kyklopem (synem boha moří Poseidona), pomoc vládce větrů Aiola, setkání s lidožravými Laistrygony a kouzelnicí Kirké, sestup do podsvětí, překonání nástrah Sirén, Skylly a Charybdy. Fajákové dopraví Odyssea na Ithaku, kam se vrací i Telemachos. Odysseus, kterého Athéna promění v žebráka, vnikne do svého domu plného nápadníků, všechny je pobije a po 20 letech odloučení se konečně setkává s manželkou Penelopou.
Odyssea je psána daktylským hexametrem, více než 12 000 veršů bylo rozděleno do 24 zpěvů.

Jazyk a písmo

Starověkou řečtinu tvořila tři hlavní nářečí – iónsko-atický, aiolský a dórský dialekt. Ve 3. stol. př.n.l. se stalo atické nářečí základem tzv. obecného jazyka koiné. Zatímco starověká řečtina ustrnula, z mluveného jazyka se vyvinula novořečtina.
Nejstarším dochovaným písmem v Řecku jsou hieroglyfy, které byly nalezeny na Krétě (disk z Faistu). Toto písmo nebylo dosud rozluštěno, stejně jako krétskomykénské lineární písmo A. Lineární písmo B se pokoušel rozluštit anglický archeolog Evans (objevitel krétské civilizace), ale dokázal to až Angličan Michael Ventris (1922-1956). Toto písmo zachycuje ranou podobu řečtiny ve 2. tis. př.n.l. (tzv. mykénština).
Řekové převzali od Féničanů 24 písmen hláskové abecedy. Na rozdíl od nich začali zapisovat i samohlásky. Nejstarší nápis tímto písmem pochází z 8. stol. př.n.l. Velká písmena se tesala do kamene, malými se psalo na papyrus, černé voskové tabulky nebo ostrakony (střepy). Každé písmeno mělo zároveň číselnou hodnotu. Názvy jednotlivých písmen řecké alfabety se používají hlavně ve fyzice.