* * MŮJ SVĚT * *

Kdo byli Keltové

S touto otázkou je spojen zásadní problém. Národ, který dnes označujeme za Kelty, není ve starých pramenech vůbec jednotně nazýván tímto pojmem. V Antice byli Keltové označováni jako "Keltoi", "Celtae", "Galatové" a "Galové" (jelikož ještě není ani doloženo jak nazývali sami sebe, je značně složité se v antických zápiscích orientovat). Je však jisté, že tyto názvy neoznačovaly žádný národ v tom pravém slova smyslu. Keltové se nespojovali do nějakých národů nebo států. Výraz Keltové je označení pro četné kmeny a kmenové skupiny. To, co tyto kmeny spojuje, je především jejich jazyk (podobnost zeměpisných názvů). Ještě dnes nám připomínají mnohé názvy měst a krajin keltskou minulost. Dnes nacházíme kmen Helvétů, kterým se přisuzuje osídlení Švýcarska. Keltské názvy se především zachovaly ve Francii. Paříž svědčí o přítomnosti kmenů Parizanů, Chartres kmene Karnutů a Bourges kmene Biturigů. Keltské vyložení náboženství, mytologie, rituálů a kultů se také lišilo místo od místa.

Nelze také určit nějakou přesnou definici keltského prajazyku a pranároda. Jednak proto, že dnešní vědci se především zabývají životem Keltů.

Keltské náboženství

Druidové

Hned na začátku vás musím vyvést z představy druidů jako starců s dlouhým bílým vousem, stojících před oltářem a konajících oběť. Druidy kladou na roveň řečtí historici s filozofy. Kromě toho bývají označováni jako kouzelníci nebo jasnovidci, učenci a kněží. Nejdůležitější prameny našich vědomostí jsou opět čerpány ze zpráv řeckých a římských autorů, píšících však pouze o Galii a Británii. Jednoznačné zobrazení nebo hroby druidů se zatím nenašly. Kdo se chtěl stát druidem, musel se dlouhá léta učit - Caesar uvádí dobu 20 let. Žáci druidů se museli po dobu učení naučit nazpaměť velké množství veršů v cizí archaické řeči. Proto se dá předpokládat, že druidové předávali své učení ve formě veršovaných zpěvů. Obsahovaly dějiny, teologii, filozofii, mytologii, právo, obyčeje, věštění, ale i přírodovědecké a astronomické události. Druidem se mohl stát kdokoli, jedinou podmínkou bylo absolvování náročného a dlouhotrvajícího studia. Druidem se mohla stát i žena. Druidové měli i svou politickou funkci. Radili vládcům, kteří někdy ani nemohli jejich rady nepřijmout. Měli funkci soudců, přičemž výsledek soudu nebylo možno zpochybnit, a na každoročním sněmu druidů se činila i politická rozhodnutí. Druidové zastávali v keltské společnosti funkce lékařů, soudců, velvyslanců, kněží, učitelů, jasnovidců a kouzelníků, politiků a královských poradců. Keltové neměli inženýry ani magistry, měli druidy...

Keltské umění

Umění Keltů bylo založeno hlavně na pojetí okolního světa a vložení představ do předmětu. Keltové byli hodně ovlivněni antikou a středomořskými národy.

Dobu mezi 7 až 1. st. př. n. l. lze rozdělit na několik vývojových stupňů. Zezačátku se setkáváme s halštatským stylem, který byl stylem geometrických obrazců a ornamentů. Nádoby z tohoto období nás oslňují svou krásou a rozmanitostí forem. Nádoby byly symbolem také náboženských svátků a magických ochran. Hrnčíři dělali především postavy složené z trojúhelníků. Možná se trochu snažili napodobit řeckou keramiku.

V 5. st. př. n. l. se vytvořil nový styl: laténský. Je považován za typické keltské umění. Do předchozích ornamentů dokázali noví keltští umělci vložit nové křivky a brilantně zdobili zlatem nebo kovem. Na to byla potřeba i zlatníků a kovářů. V tomto období se začali vyrábět torques - keltské nákrčníky. Dále mnoho bronzových a korálem vykládaných předmětů denní potřeby. Kamenné sochy se našly jen ve velmi malém množství.

Ve 4. st. př. n. l. se přešlo na květinové vzory, spočívající ve velké symetrii. Ve 3. st. př. n. l. se setkáváme s jistou formou lidských, zvířecích, rostlinných a abstraktních forem. Zde dosáhlo zpracování kovu svého vrcholu. Byly vyrobeny přenádherné torques a zlatem zdobené přilby nemenší krásy.

Keltská řemesla

Řemeslo a umění nelze v keltské době od sebe oddělit. I předměty pro denní život byly zdobeny náboženskými motivy, a to nejen předměty sloužící jako ozdoba nebo k reprezentaci, ale i jednoduché předměty v domácnosti.

V průběhu 8. st. př. n. l. Keltové získali znalosti hutnictví železa. Nejdříve se začaly vyrábět zemědělské nástroje a potom zbraně a ostatní nástroje, které byly dříve z bronzu. V severním podhůří Alp vzniklo v keltské době středisko dobývání a zpracování železa, jež se tavilo v železářských pecích (viz železářské pece). K provozu těchto pecí bylo nutné mít dostatečné množství dřevěného uhlí, vyráběného v mohutných lesích alpského podhůří.

Keltský kovář na hrubou práci tvořil hlavně nástroje jak pro domácnost, tak pro zemědělství či dílny. Keltové byli vůbec první národ, který okovával koně. Keltové kovali koně na kamenité cestě přes Alpy.

Kovář na jemnou práci zhotovoval spony a kovové šperky. Dále do jeho oboru patřila výroba kultovních předmětů, figurky zvířat, stojany na picí rohy atd.

Z dílny zbrojíře pocházely dýky, meče, špičky kopí a přilby. Železné dýky byly často vykládány bronzovými vlákny. Tento proces se nazývá "tauzování". Výroba zbraní si vyžadovala zvláštní techniku a odbornost. Zde je třeba vyzvednout kováře, protože výroba až 80 cm dlouhých mečů si žádala vedle zručnosti i speciální znalost materiálu. Ke zvýšení ohebnosti čepele při zachování stejné síly nárazu se na sebe kladlo několik vrstev pásků železného plechu, skutých dohromady. To připomíná techniku výroby demascénských čepelí z kalené oceli (viz kalená ocel). Pochvy mečů byly spojené z tenkého železného plechu a zdobené rytím, ražením nebo tepáním. Používaly se jednoduché ornamenty nebo kresby zvířat. U mužů byla pochva důležitým "módním doplňkem". Velké vážnosti se u Keltů těšili zlatníci, hlavně v pozdní době halštatské a rané době laténské. Vyráběli kultovní kužely, zlaté šperky a zlatem zdobené přilby. V podhůří Alp, odkud pocházejí relativně dobré nálezy, zřejmě existovalo pár speciálních dílen, pracujících na zakázkách keltské horní vrstvy. Keltové pravděpodobně dováželi zlato ze Španělska.

Zachovalo se také velké množství keltského skleněného šperku. Vlastní zpracování skla začalo kolem roku 250 př. n. l. Při výrobě skla se používal křemenný písek a soda s přímísením vápna. Sklo se za velké teploty barvilo pomocí minerálií. Do této tekuté hmoty se ponořila kyjovitá hůl, se kterou se točilo tak dlouho, dokud se neutvořil tenký náramek. Tento způsob byl velice efektivní a domníváme se, že malý rodinný podnik mohl skleněnými šperky zásobovat Manching a blízké okolí. Taky možná z toho důvody skleněné náramky postupně vytlačily sapropelitové a gagátové ozdoby dosud hojně používané.

Protože Keltové stavěli své příbytky ze dřeva, bylo postavení tesařů ve společnosti významné. Trámy se opracovaly z dobových kmenů. Tesaři se také dobře vyznali ve stavební konstrukci. Dřevěné hrobní komory jsou znamením jejich dovednosti.

Při výrobě museli úzce spolupracovat řemeslníci pracující se dřevem i s kovem, od kol až po oj se totiž vůz zdobil kovanými ozdobami. Celkově byly tyto vozy velmi složité, co se konstrukce, materiálu a práce týče. Soustružníci zhotovovali kromě součástí nutných k zhotovení vozu i dřevěné nádoby pro domácnost, jež však jen ve vynímečných případech přetrvaly až dodnes. Keltové dělali ze dřeva většinu věcí denní potřeby. Ze dřeva se nestavěly jenom domy, ale i mosty a laťkové ploty. Mimo jiné píše Caesar i o schopnosti Keltů stavět lodě, na tu doby v pravdě vynikající.

Zbytky tkanin, jež se zachovaly jen v příhodných podmínkách, nám ukazují, jakým stylem se tehdy Keltové odívali. Důležitými nálezy jsou knížecí hrob z Hochdorfu z pozdní doby halštatské, jakož i solné doly v Halleinu a Hallstattu. Zde nalezené zbytky jsou důkazem velice rozvinutého tkalcovského umění, ovládajícího velmi složité tkalcovské techniky. Zbytky látek naznačují, že Keltové ovládali různé formy keprové vazby . Keltové uměli i různými technikami zdobit látky. Takto upravené látky byly určitě určené jen horní vrstvě obyvatel.

Život Keltů

Zvláštností keltské společnosti byla její jednota, spojená s neuvěřitelnou rozmanitostí. Ačkoli se jednotlivé kmeny od sebe lišily, měly přesto společné charakteristické rysy: řeč, ale i představy, jak by mělo být organizováno harmonické soužití. I co se týče vzhledu, je možno pozorovat zřetelné shody.

Je zřejmé, že už v keltské době existovala pravidla oblékání, šaty byly - i jako ve všech dobách - znakem, podle kterého se dala jasně určit příslušnost k určitému stavu.

O společenské elitě 6. a 5. st. př. n. l. jsme poměrně dobře informováni díky nálezům z knížecích hrobů. Místa posledního odpočinku těchto osob nám dnes poskytují představu o životním stylu pohřbených. Zdá se, že inspirace dováženými řeckými a etruskými luxusními výrobky podpořila vývoj vlastního uměleckého tvoření keltských umělců a řemeslníků. Zbraně Keltů podrobně popsal řecký zpravodaj Diodoros: "Jako zbraně mají štíty velikosti muže, zvláštně pomalované (…). Hlavu pokrývá kovová helma s vysokým nadstavcem (…). Někteří mají (…) přikované rohy, jiní hlavy ptáků nebo čtyřnohých zvířat (…). Někteří nosí železné kroužkové brnění, jiní mají místo pancíře jen svou kůži a bojují nazí (…). Kopí jsou někdy kovaná rovně, jindy kroucená jako šroub a s hroty po všech stranách, takže při zasažení maso nejen rozříznou, ale navíc je roztrhnou a při vytažení ránu zvětší.