* * MŮJ SVĚT * *

EGYPT

Stačí přeletět Středozemní moře a rázem se ocitnete v Egyptě – zemi s tisíciletou tradicí. Vždyť nejstarší písemné památky nalezené na jeho území pocházejí už z 4. tisíciletí př.n.l.! Sláva této starověké říše trvala s krátkými přestávkami až do doby, kdy Egypt dobyli Arabové (641 n.l.) a později Turci (1517). Pro Evropany ale zůstával Egypt až do 19. století tajemnou zemí kdesi za mořem. O jeho „znovuobjevení" se zasloužil až slavný vojevůdce Napoleon Bonaparte, který sem vtrhl se svými vojáky v roce 1798. Kresby pyramid obletěly celý svět a do Egypta dorazili první vědci. Vykopávky odhalily nejen další pyramidy, ale také egyptské chrámy, pohřebiště a hlavně spoustu nápisů a textů, které neuměl nikdo číst. Teprve po jejich rozluštění se ukázalo, že starověcí Egypťané byli nejen výbornými staviteli, ale také literáty. Psali básně, povídky, bajky, pohádky, životopisy, naučnou literaturu atd. Nejvýznamnější jsou ale texty náboženské.

Posmrtný život

Pro egyptské náboženství je typická víra v posmrtný život. Nemůžeme se tedy divit, že ústředním bodem, ze kterého vycházela egyptská kultura, byla právě smrt. Pyramidy jsou obrovské hrobky egyptských panovníků, složitý postup mumifikace sloužil k tomu, aby těla zemřelých vydržela co nejdéle, to ale nebylo všechno. Pohřební výbavu zemřelého tvořily nejen předměty, které mohl po smrti potřebovat, ale také různá magická zaříkadla a návody, které mu měly usnadnit cestu podsvětím. Ta byla totiž plná nástrah a bez tzv. knih mrtvých by duše zemřelého nikdy nedosáhla věčnosti.

Kniha mrtvých

Během vlády XXVI. dynastie (663-525 př.n.l.) se ustálila závazná podoba tzv. Knihy mrtvých (Kniha o zjevování se na světle denním). Šlo vlastně o rozsáhlou sbírku starších zaříkadel a rad známých už z textů pyramid a rakví. Kniha mrtvých se přikládala k mumii nebo se vkládala do zvláštní schránky, byla zapsána na papyrovém svitku a obvykle bývala bohatě ilustrována. Duše zemřelého zde vystupuje jako srdce N-ovo nebo N. Mrtvý musel projít mnoha nástrahami a použít různá zaříkadla (na oživení vešebtů, aby měl vodu a vzduch, aby se mu otevřely správné dveře atd.). Nakonec dorazil do síně obou pravd, kde bůh podsvětí Usirev (Osiris) položil na jednu misku vah jeho srdce a na druhou peříčko. Pokud bylo srdce lehčí (nezatížené hříchy), byl mrtvý prohlášen za spravedlivého a mohl zamířit do obdoby křesťanského ráje. V opačném případě skončil v jakémsi pekle, kde musel jíst výkaly a pít moč…

Vlastní životopis Sinuhetův (1950 př.n.l.)

Sinuhet byl významný královský úředník a správce harému. Náhodou se doslechl o vraždě faraona, na níž se podílel i harém, a přestože se na zavraždění panovníka nepodílel, raději uprchl z Egypta. Dostává se až do Sýrie, kde se proslaví jako vojevůdce a ožení se s dcerou místního knížete. Stále ale touží po návratu do rodného Egypta, kde chce být podle všech pravidel pohřben. Naštěstí se nový faraon dozví o Sinuhetových zásluhách, a protože byl nevinný, může se vrátit zpět do Egypta, kde se znovu stane váženým člověkem.

Jazyk a písmo

Ve vývoji egyptského písma rozlišujeme tři hlavní fáze – hieroglyfy, hieratické a démotické písmo. Hieroglyfy (řecky „posvátná tesaná písmena“) sloužily jako písmo reprezentativní, a proto zdobí zdi chrámů, sochy atd. Jejich zjednodušením vzniklo písmo hieratické (řecky „kněžské“). Tím se psalo především na papyrus (pomocí štětce). Démotické písmo (řecky „lidové“) původně sloužilo hlavně k hospodářským záznamům a psalo se jím např. na střepy z hliněných nádob. Nejstarší hieroglyfický nápis pochází z roku 3100 př.n.l. Poslední démotický nápis je z roku 450 n.l. a byl objeven na ostrově Fílé nedaleko Asuánu.
Hieroglyfy ani další egyptská písma rozhodně nebyly miniaturní ilustrace (zobrazený předmět = význam znaku). To by je mohl číst každý! Šlo o důmyslný systém znaků, z nichž část skutečně znamenala to, co zobrazovala, další znaky ale označovaly jednotlivé souhlásky nebo jejich skupiny, jiné gramatické tvary (např. množné číslo) a další byly pouze pomocné. Speciální znaky měly i číslice.

Rozluštění hieroglyfů

Francouzský egyptolog Jean-François Champollion [žan fransoa šampoljon] publikoval v roce 1824 svou práci Nástin hieroglyfického systému starých Egypťanů, která znamenala zlom v rozluštění egyptských hieroglyfů. S pomocí rosettské desky a dalších textů objevil základní zákonitosti tohoto starověkého písma – psalo se zprava doleva, zaznamenávaly se pouze souhlásky a rozluštil hlavní znaky.
Champollion byl vynikající lingvista a uvědomil si, že egyptská slova se podobají koptštině. Tento jazyk používali hlavně egyptští křesťané, kteří své texty zaznamenávali řeckou abecedou doplněnou o šest démotických znaků. Řecká abeceda už měla speciální znaky pro samohlásky, a proto se můžeme domýšlet, jak se egyptská slova vyslovovala. Bohužel to nebudeme moci nikdy ověřit...

Písaři

Povolání písaře (úředníka) bylo velmi ceněno. Kromě kněží byli písaři jediní gramotní lidé v Egyptě. Těžiště jejich činnosti spočívalo v úředních a účetních záznamech a opisování knih mrtvých. Literární činnost byla velmi okrajová. Psalo se štětcem dvěma barvami (černou a červenou) na papyrové svitky ze speciálně upraveného druhu rákosu. Nejdelší nalezený svitek je dlouhý neuvěřitelných 40,5 metru! Šířka byla asi 47 cm. Studenti se učili napodobováním svých učitelů – nejdříve opisovali školní úlohy, aniž by jim rozuměli, později se učili význam jednotlivých znaků (je doloženo přes 6000 hieroglyfů, ale písaři stačilo ovládnout 1000 asi nejpoužívanějších znaků).

Další díla

Chvalozpěv na Nil
Naučení* vezíra Ptahhotepa
Napomenutí egyptského mudrce
Stížnosti výmluvného venkovana
Rozhovor muže s vlastní duší
Chvála mudrců a knih
Nářek Ésety a Nebthety nad Usírem