* * MŮJ SVĚT * *

ČÍNA

Jako každá velmoc má i Čína ve své historii šťastné a smutné stránky. K těm lepším patří duchovní tradice, ze které čerpal taoismus i konfucianismus. V Číně vznikla nádherná umělecká díla (stavby, sochy, kresby, literatura). Čína dala světu mnoho vynálezů – kompas, papír, hedvábí atd. Je pravlastí bojových umění. Její obyvatelé vybudovali největší stavbu světa, která je dokonce vidět z oběžné dráhy Země – Velkou čínskou zeď. Na druhé straně obrovské území i počet obyvatel vyžadoval přísnou organizaci, která z Číny utvořila úřednický stát. Obyvatelé tak byli častokrát vydáni na milost a nemilost státnímu aparátu. Nejtěžší období potkalo Číňany po vítězství komunistické ideologie. Za vlády Mao Ce-tunga a jeho nástupců přišlo o život 80 milionů obyvatel a řada kulturních památek byla nenávratně zničena.

Taoismus

Podstatou taoistického náhledu na svět je přesvědčení, že by člověk neměl zasahovat do věcí, které samy fungují přirozenou cestou. Taoisté hlásají návrat k přírodě a k prostému životu. Neuznávají světské pocty a ctižádostivost. Nevěří na posmrtný život, a proto je jejich hlavním cílem dosažení dlouhověkosti. Pro tento účel vypracovali taoisté systém meditací, cvičení (tchaj-ťi) a zdravého stravování.
Ve 2. stol. př.n.l. se z taoistické filozofie stává náboženství. Původní učení o tao jako o základním nepostižitelném principu všech věcí je doplněno příběhy o bozích a démonech. Na nebesích vládne Nefritový císař, jehož dvůr je velmi podobný dvoru skutečného čínského císaře. V taoismu mají svého boha nejen přírodní úkazy nebo města, ale také květiny, světové strany, a dokonce i příkopy nebo zdi. Rodinný život chrání Pán domácího krbu.
Taoistický kánon (Tao-cang) zahrnuje 5318 svitků, nejdůležitějším z nich ale zůstává Tao-te-ťing. Údaje o stáří tohoto spisu se různí (6. až 3. stol. př.n.l.)

Jazyk a písmo

Ve starověké Číně se pro psanou literaturu používal jazyk wen-jen. Čínština se od evropských jazyků v mnohém liší. Obsahuje především jednoslabičná slova, jejichž význam se mnohdy rozlišuje různou výslovností stejné samohlásky (záleží na tónu, jakým se „zazpívá"). Čínština nezná gramatické kategorie jako číslo, rod, čas a někdy bývá těžké rozlišit i slovní druhy. Tyto vlastnosti čínštiny ztěžují práci především překladatelům.
Nejstarší doklady čínského písma pocházejí z 2. tis. př.n.l. a jde o nápisy na želvích krunýřích. Za vlády dynastie Chan se ustálil složitý systém obrázkového písma, kde každý znak odpovídá jinému slovu (slabice). Slova, která se stejně vyslovují, se tedy píší jinak! Gramotný člověk musí ovládat minimálně 4000 znaků, existuje jich však mnohem více – 40 000. Píše se buď shora dolů, nebo zprava doleva, od roku 1956 také „evropsky" zleva doprava.
Číňané jednotlivé znaky vlastně malují. Pomocí štětce nanášejí na papír černou tuž. Od tohoto způsobu psaní je jenom kousek ke kaligrafii a tušové malbě. Není divu, že se mnozí čínští spisovatelé zároveň věnovali výtvarnému umění.

Další díla a autoři

Čchü Jüan (první čínský básník)
Wang Wej (malíř a básník)
Jung-le ta-tien (encyklopedie z roku 1407)